Jak vytunelovat základku

kozeny Žila byla jedna základka, v devadesátých letech ji okresní město, ve kterém ZO již řadu let působila a v jehož úřadě i několik členů pracovalo, darovalo chátrající dům na náměstí (jak se tak v těch časech stávalo, znám takových vícero). Žádná výhra to nebyla, členové základky se dost nadřeli (nadšení však dělá divy, na čas, námahu ani peníze nikdo nekoukal), dům zvelebili, rozjeli v něm aktivity a těšili se, že společně s městem zahájí pravou ochranářskou činnost. Žijeme však v poněkud „divné“ době a tak se ke kořisti začali slétávat supi…

Smůla začala, když se ona základka dostala do potíží – těžce nemocný předseda již nezvládal vše uhlídat a tak pomalu narůstaly finanční dluhy u různých institucí a to prý až do statisíců. Po jeho úmrtí základka řešila řadu problémů, z nichž však ten největší byl „kdo bude dělat předsedu?“ – nelze se však divit, do podobné funkce se u zadlužené základky nikdo nehrnul, bývalý předseda nasadil vysokou organizátorskou laťku a navíc členové byli spíše pilní a manuálně zruční než „dobrovolní ouřadové“.

A nyní to začíná: o problému se patrně doslechl předseda základky z nedaleké vesnice a tak nabídl pomoc. Dokonce přijel na členskou schůzi, přivezl sebou 15 zájemců o členství, na jeho návrh bylo oněch 15 zájemců přijato (poznámka pro dokreslení: tyto osoby pak již nikdo nikdy neviděl) a ti hravě zvolili nového předsedu a jednatele (samozřejmě činovníky z oné nedaleké základky).

Původní členové se dohodli, že by bylo opravdu škoda o dům na náměstí v rámci majetkového vypořádání přijít (když už se na něm tak nadřeli) a tak díky usilovnému brigádničení postupně do roka uhradili všechny dluhy. Na členské schůzi, kdy si všichni mysleli, že nebezpečí je zažehnáno jim však předseda oznámil, že dům jménem základky daroval někomu jinému, darovací smlouva je již podepsána (tu podepsal on a jednatel, aniž by o tom základku informoval či dokonce aniž by tento vážný krok schválila členská schůze), čeká se na zápis na katastru nemovitostí,… a nedá se nic dělat. Okamžitě byli oba z funkce odvoláni, 15 „členům“ bylo zrušeno členství (z toho 4 byli vyloučeni) a základka začala řešit „co dál“.

Podáním žaloby byl zablokován převod nemovitosti na katastru, byly podány dvě trestní oznámení a nový nabyvatel domu byl kontaktován s žádostí o navrácení (de facto „zcizeného“) majetku původnímu majiteli. Proběhlo několik emotivních jednání k vyřešení problému, základka psala nabyvateli slušné supliky s žádostí o vydání,… a nic – nabyvatel zaujal pozici mrtvého brouka. Mezi tím se město dozvědělo o celém případu a s rozhořčením sledovalo, jak jeho původní majetek (věnovaný v dobré víře základce) mizí někde v nenávratnu. Základce je jasné, že ztráta domu by zcela zničila pověst celého Svazu a to i bez případné medializace (přeci jenom se na maloměstě nic neutají).

Zde tento podivný příběh zatím končí, čeká se na lednové soudní řízení. Základní poučení si z toho snad všichni čtenáři (a hlavně základky s majetkem) odnesou sami, myslím, že netřeba napovídat. A pokud se domníváte, že jde spíše o mlhavou pohádku podobnou mnoha jiným v tomto státě, tak máte trochu pravdu. Soudě podle podkladů, které mám, znaje i jiné souvislosti a tušíce, kdo v tom „jede“, je však skutečná podoba příběhu mnohem drsnější a děsivější.

««« Předchozí text: Listopadové jednání ÚVR Následující text: Lednové jednání ÚVR »»»