Konstruktoři a destruktoři

V úplně každé spontánní lidské skupině (tedy dobrovolné, založené pouze na vlastním zájmu členů a nikoliv na penězích, pracovním zařazení, příbuzenství,…) se vždy vyskytuje alespoň jeden konstruktor (tedy člověk, který onu skupinku dává dohromady, iniciuje její činnost, určuje směr jejího konání, zpravidla tomu „šéfuje“,…). Bohužel se však někdy objevuje i destruktor… A hlavně o něm bude následující velmi stručné zamyšlení, které má význam především pro pochopení fungování občanských sdružení a jako prevence patologických stavů.

O jednoznačně kladném přínosu konstruktora (lídra, vůdčí osobnosti,…) na fungování lidské komunity rozhodně není pochyb. On je totiž pro většinu lidí tím magnetem (a nikoliv jen název spolku, jeho zaměření, činnost,…), která lidi drží pospolu. Přínos konstruktorů pro život spolku je kladný, bez nich by nikdy spolek nemohl dlouhodobě existovat (a to platí prakticky na všech jeho úrovních). A je nutno mít na paměti, že ne každý může být konstruktorem (skalní demokraté prominou, ale odhaduji, že tato role je zvládnutelná maximálně 10% lidí).

Mnozí mi však potvrdí, že se ve spolku občas objeví osoba, jejíž působení je ve svém souhrnu pro skupinu lidí nebezpečné, rozkladné, destruktivní,… Pravdou je, že natrefit na „čistého destruktora“ (a navíc veřejného) je velmi vzácné, téměř vždy se totiž maskují za konstruktory, kteří chtějí tomu stávajícímu vlastně dokázat, že „šéfují“ špatně (nemoderně, nepružně, neeticky,… důvod si vždy najdou). Nebezpečí destruktorů je zpravidla v těchto fázích jejich jednání:

• jednak „otráví lidi“ – tedy neustálými připomínkami, snahou o řešení „pseudoproblémů“, útočením na konstruktora (se kterým se však zpravidla většina lidí ve spolku ztotožňuje, protože jej formálně či neformálně zvolila), navrhováním „nových cest“,… natolik znechutí členy, že jej buď „zlikvidují“ (vytěsní, vyloučí,…) nebo raději sami odejdou (např. formou omezení účasti v aktivitách skupiny „než se situace uklidní“). Tím hrozí, že se spolek postupně vyprázdní a destruktor posléze prohlásí cosi o „nezájmu lidí o řešení skutečných problémů“…
• pokud se náhodou destruktor stane formálním „šéfem“ (je instalován zvenčí, znechuceně odejde i konstruktor,…), s vysokou pravděpodobností ve stejné skupině lidí nezvládne roli konstruktora. V drtivé většině případů se totiž skupinka lidí rozpadá, většina ze „staré party“ odchází. A pokud nový „vůdce“ nedá dohromady novou skupinu příznivců, tak je dílo záhuby vskutku dokonáno, kdysi pospolitá skupinka lidí (spolek, komunita,…) se rozloží, mizí, zaniká.

Za těch několik desetiletí jsem prošel mnoha spolky, řadou neformálních skupin lidí se stejným zájmem a konstatuji, že zcela nejhorší variantou je skrytý destruktor. Tedy osoba s cílem „skupinu lidí rozložit“, ale jednající neveřejně, pouze pomocí pomluv, zákulisních jednání, štvaní jedněch proti druhým, překrucováním faktů,… Pokud se skupina těchto destruktorů zavčas nezbaví, většinou spěje k zániku a „vlastně nikdo neví proč“.

Každý spolek, společek i skupina lidí je zajímavá sociální skupina jednající podle určitých zákonitostí. Bylo by proto dobré, kdyby si alespoň ti odpovědnější promysleli některá zdánlivě nepochopitelná konání svých „kolegů“ – při větším odstupu je většinou vše (průběh, role, důsledky,…) jasně odhadnutelné.

PS: Omlouvám se všem znalcům C, Pythonu, PHP a ostatních jazyků za zneužití jejich odborného názvosloví. Jiná terminologie mi však nepřišla natolik výstižná.

««« Předchozí text: Děláme jen s dětmi, no a co Následující text: Web - Ekocentrum Říčany »»»

Michal Kulík | 22. 5. 2007 Út 07.00 | Pohled přes plot | trvalý odkaz | tisk | 1020x