Co Čech to...

Následující krátký příběh z letošního léta jenom dokresluje rozporuplný vztah lidí k přírodě či snad lépe řečeno k její ochraně. Závěr si každý musí udělat sám, pravdou však je, že popsaná skutečná událost je vzácnou směsí lidské naivity, hlouposti, zloby i pustého vandalismu. Inu, pro mnohé je to poučení pro příště…

Poblíž jedné malé středočeské vesnice je místo výskytu kriticky ohrožené kuřičky smejkalovy (Minuartia smejkalii), což je velmi vzácný endemit (v ČR bylo prokázáno pouze 5 výskytů), který kromě České republiky nikde jinde na světě neroste a z hlediska ohrožení je proto ve smyslu zákona 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny řazen do kategorie C1, tedy jako kriticky ohrožený druh. Z téhož důvodu je lokalita zařazena i do seznamu Natura 2000. O přesném umístění ví jen pár odborníků (o výskytu mi kdysi říkal botanik blízkého CHKO), z místních jen několik milovníků přírody.

Jeden z místních nadšenců si kvetoucí kuřičku loni vyfotil, snímkem se pochlubil v místním internetovém zpravodaji („koukněte, jak jsme světoví“). V zimním období v blízké obci projednávali na veřejné schůzi nutnost ochrany onoho území a místním se to „nějak nezdálo“ (obvyklé obavy z omezování těmi „bláznivými ochranáři“). Aby bylinka nedoznala v nadcházející houbařské sezóně úhony, letos v létě ještě pro jistotu někdo přesný výskyt označil klackem s výstražnou cedulkou. Jenže holt žijeme v Čechách: do týdne bylinu někdo vyrýpnul… a tím vlastně lokalita pozbyla důvodu ochrany, Natura nenatura.

Nevím, zda si pachatel odnesl drn na zahrádku (stejně mu kuřička zajde, protože je striktně vázána na hadcové podloží) či jen tak odhodil (nechci starousedlíky podezřívat, ale moc bych se nedivil), v každém případě jde o typický vandalismus hraničící s trestným činem, který je pro kulturního člověka zcela nepochopitelný.

Vlastně nevím, co bylo primárním původcem zkázy kuřičky: či nějaký vandal nebo naivní milovník přírody, který chtěl všem ukázat vzácnou bylinu. V severských zemích by takovou lokalitu lidé v uctivém okruhu obcházeli, u nás je však realita poněkud jiná a zjevně nutno počítat s určitou „nevyzrálostí“ místních. Jak mi řekl jiný místní nadšenec „Ještě vím o lokalitě sleziníku hadcového, ale o tom nikomu raději neřeknu, aby to nedopadlo jako s kuřičkou…“

Chápu, že jsou podobné starosti některým úplně ukradené, jde však o princip – o zásadu neničení toho, co jiný uznává. Zamysleme se nad tím a braňme se před vandaly. Život za to opravdu stojí.

««« Předchozí text: Zase ten Sněm... Následující text: Pokuta na cestě? »»»

Michal Kulík | 11. 9. 2008 Čt 08.00 | Pohled přes plot | trvalý odkaz | tisk | 1167x