Zelená karta

ZelKar Při koncipování cílů „Zelené karty“ někdy v roce 1994 měl tehdejší místopředseda Svazu Milan Damohorský skvělou vizi: na základě již tehdy velmi dobré spolupráce s polskou, německou a rakouskou organizací ochránců přírody vytvořit mezinárodně přenositelný průkaz (tedy tu „zelenou kartu“, kterou dále budu nazývat ZK), který by umožňoval využívat „ochranářská zařízení“ k levnému využití držiteli, tedy členy zapojených spolků. V tehdejší době cosi podobného ZK již fungovalo v Německu a Polsku (to MD snadno zjistil na osobních setkáních s představiteli zahraničních organizací) a tak šlo jen o rozšíření, využití jejich zkušeností a vzájemné propojení.

Další postup realizace byl takový standardní: Kancelář byla zaúkolována, pracovně vytížený MD ukončil angažmá v ÚVR a postupně se na celou ZK „nějak zapomnělo“. Po několika letech (zhruba kolem roku 1999) se myšlenka ZK opět vynořila a protože v té době již nebyly kontakty se zahraničím, tak byla ZK řešena s úplně jinou filosofií: nabídnout členům zlevněné vstupy do tuzemských zařízeních + případně mírné slevy u spřízněných prodejců (to ostatně jistě znáte) s tím, že pokud se vše ujme, tak je možno expandovat do zahraničí.

Myšlenka to byla dobrá, nástup byl mohutný, vyčleněná pracovnice Kanceláře se činila a tak již první vydaný seznam „zlevněných vstupů“ byl poměrně zdařilý. Po několika letech vyšel representativní katalog (jeho titulní strana je ostatně využita v hlavičce tohoto příspěvku), pravda, sice do terénu zcela nepraktický a jistě nelevný, ale zato v operativním řešení. Tím však téměř zároveň započala postupná stagnace ZK – z vnějšího pohledu jsem usuzoval, že se její potenciál v naší republice již vyčerpal, soudě alespoň podle čím dál menšího rozšiřování nabídek.

Je možná velká škoda, že ZK víceméně postupně upadá do zapomnění. Její původní vize by byla i v dnešní době velmi atraktivní, současný stav se však čím dál více blíží „tiché smrti“ a je tedy otázka „jak vlastně dál?“. Navíc je smutné, že se podobné aktivity všude jinde v Evropě dále rozvíjejí (třeba v Německu, Rakousku i u nás velmi populární „Domy přátel přírody“) a to bez nás (alespoň já jsem v ZK nenašel ani náznak podobného přístupu). Chceme-li ZK nadále rozvíjet, vybízím k zamyšlení nad těmito návrhy:

  • víme, kdo z našich členů ZK vlastně využívá? Nebylo by dobré právě toto zjistit, tedy mít zpětnou vazbu o využití?
  • chceme ZK vůbec rozvíjet? Je o ni mezi členy vůbec zájem?
  • o jaké objekty (slevy) je největší zájem?
  • propagujeme dostatečně ZK mezi členy?
  • propagujeme dostatečně ZK mezi zájemci o členství?
  • jsou všechny instituce v ZK jasně, nepřehlédnutelně, moderně,… označeny (což je zároveň propagace)?
  • nestálo by zato začít komunikovat s jinými provozovateli podobných sítí (Domy přátel přírody, Karta mládeže,…) o vzájemném propojení?
  • nebylo by dobré znovunavázat v tomto směru komunikaci s „ochranářskými spolky“ z blízkého zahraničí?
  • neměli bychom zvažovat přechod ZK na „mezinárodní úroveň“?

Domnívám se, že ZK kladnou historickou roli v dění Svazu určitě sehrála a pokud ji chceme i nadále „udržovat při životě“ (a proč ne, je-li to jedna z mála členských výhod), tak bychom ji měli dát silný impuls. Postupné zapomnění není dobrou vizitkou a pokud se případné „zmrtvýchvstání“ povede, bylo by to obrovské plus pro všechny naše jednotlivé členy.

««« Předchozí text: Zelená evropská desítka Následující text: Smíme? »»»

Michal Kulík | 1. 11. 2007 Čt 08.00 | Ze života Svazu | trvalý odkaz | tisk | 1005x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář
[1]
roman web 8. 5. 2008 Čt 10.19

ja nevim, dalsi prukaz se mi uz do penezenky nemesti :-(

[2] Žádný strach...
Michal 9. 5. 2008 Pá 13.31

[1] roman: Klídek, Zelená karta = členský průkaz ČSOP (starý, nový nebo MOP)

Tento text již nelze dále komentovat.
Tento WEB tvoří skupinka autorů. Web využívá systému RS2. Spuštěno 2.3.2007 pod ISSN 1802-4459. Kam jinam?   Admin