Jak vytočit hlavase

Hlavas Představte si oddíl fungující bezmála 25 let. Je to dlouhá doba na to, aby oddílem prošla celá řada lidí. Každý jsme od přírody originál, ale lidi v oddíle by měl držet pohromadě hlavně zájem o kvalitní program pro děti. Během let se v oddíl vystřídá několik lidí, kteří oddíl táhnou. Může se jim říkat šéf, hlavas, dědek, prezident, ředitel, táta, zkrátka jakkoliv. Takový to člověk většinou dává oddílu směr, ze začátku je doba kdy všichni očekávají jak se změní kormidlo vedení oddílu, po 1–2 letech se zajíždí do kolejí nového šéfa a pak dál plyne čas. Většinou tak dlouho než šéf uzná, že je čas na odchod, nebo získá pocit, že již nemá oddílu co dát.

Co se ale stane v případě, že takovýto člověk zaspí na své pozici, oddíl žije ze stereotypu a občasné pokusy jiných vedoucích v oddíle jsou pro jistotu utlučeny nebo aspoň řádně kometovány. Oddíl začne upadat. Někdy to jde rychle, ovšem v některých případech je to plíživá cesta na několik let, které si členové oddílu nemusí ani všimnout.

Je to stejné jako s žábou, kterou když vhodíte do horké vody, tak se za každou cenu snaží dostat ven. Pokud ji však umístíte do vody a tu začnete pomalu zahřívat, žába si nevšimne, že se její dny krátí.

A tu se najde občas nějaký provokatér, který se za každou cenu musí pokusit o provedení nějaké ptákoviny, kterou chce oživit oddílový život. Nejlepší akcí na takovéto „blbůstky“ je bezesporu letní tábor. Vymýšlí se různé ptákoviny:

dva stany přenesené vchodem k sobě
pirátká vlajka na stožáru
zamčený sklad potravin kde ke klíčku vede cesta po šifře
skryté dveře od kadibudek
vedoucí pobíhající v lese v obleku medvěda a seriózní Policie ČR varující děti před medvědem, který utekl
apod.

A tak se stalo, že nás napadlo přesunout hangár, který po dobu tábora stojí na louce. Ideální jsou dny kdy jsou táborníci na puťáku a v táboře je tak jen zdravotnice s marody. Představa vracejících se dětí, kteří spatřují hangár místo na louce, uprostřed táborového náměstíčka a oknem ve střeše hangáru protažený stožár, nás nemohla nechat klidnými. Považovali jsme to za vtip hodný realizace.


K přesunu byla využita technika	Vyvěšování vlajky zůstalo zachováno	Zde je finální dílo

Až na jednoho člověka byl nápad po odhalení hodnocen kladně. Ano uhodli jste, hlavase to nejen, že nepotěšilo, ale mírně (možná více) vytočilo. A já jen uvažuji nad tím, zda-li je takováto ptákovinka opravdu tak šíleným prohřeškem a zásahem do bezpečnosti a chodu tábora, nebo zda si jen někdo neumí hrát a bere vše moc vážně.

««« Předchozí text: Hra Nemocnice Následující text: Sladké zapomnění? »»»