Demonstrace - ano či ne?

obrazek V nedávné době jsem se zúčastnil demonstrace před pražským Magistrátem s cílem zachránit přírodní park Klánovický les (největší pražská enkláva zeleně) před výstavbou mohutného golfového hřiště. Bylo to skvěle zorganizované, emotivní (lákadlo formou autentického řevu motorové pily, rozdávané píšťalky, skandování podmalováno bušením do plechového sudu, letáky, transparenty,…), opravdu navozující atmosféru „boje o kus přírody“. Řečníci (mezi jinými i dr. Kubíková) jednoznačně odsoudili záměr „vykácet les a vybudovat golfové hřiště“, televize i reportéři se činili,… zkrátka mediálně poměrně vděčná akce.

Když to srovnám s obdobnými aktivitami pražských ochranářů v osmdesátých letech („demonstrace“ za záchranu Stromovky, kauza Gabčíkovo,…) musím konstatovat, že se sice posunulo věkové složení účastníků (nyní hodně dětí a „předdůchodců“), ale zapálení „pro přírodu“ v lidech stále je. Pravda, v oné prehistorické době měly tyto akce příchuť „protistátní činnosti“ (čili pro mladé velké lákadlo) a proto ČSOP (jako hlavní hybatel) touto formou získal obrovské množství sympatizantů a členů.

obrazek Nezastírám, že „klánovická demonstrace“ mne nadchla. Hned na místě mne však napadla otázka, zda se nemá celý Svaz ubírat podobným směrem – tedy viditelně (třeba formou demonstrací, petic, letáků,…) bojovat za konkrétní přírodu. Nebo nám stačí zůstat na současné umírněné úrovni (t.j. finanční sbírky, barevné letáčky, tisková prohlášení,…)? Na jednu stranu hrozí, že budeme označeni za „militantní spolek fanatických ochranářů“ (a přijdeme o nemalou státní podporu z kasičky MŽP), na druhou stranu však jednoznačně a nepřehlédnutelně vyjádříme náš postoj k přírodě,… a tím zaujmeme především mladé lidi, kteří již ze škol mají nemalé „ekologické“ povědomí, ale nemají jej konkrétně „čím a kde naplnit“.

Osobně se rozhodně přimlouvám za „radikalizaci“ našich postojů i projevů – jenom název v dnešní době totiž nestačí, nálepkou již nikoho nepřesvědčíme. Právě zde navíc vidím obrovskou rezervu v popularizaci Svazu a v získávání nových členů.

Je perfektní a rozhodně chválihodné, že se i náš Svaz prostřednictvím klánovického kolektivu Mopíků (Marie a Petře, díky!) aktivně zapojil do dění za záchranu lesa. Je vidět, že alespoň někteří mají zájem o „věci veřejné“.

««« Předchozí text: Sladké zapomnění? Následující text: Děti se nejvíc bojí o životní prostředí »»»