Vy jste ti ochránci?

„Vy jste ti ochránci? Tak nám vyprostěte poštolku ze světlíku, vyžeňte černého hada ze zahrádky, vystrnaďte sršně z bytu,…“, to je jen malá ukázka problémků, se kterými se na nás téměř každý den obracejí spoluobčané s nadějí, že jsme „na všechno přes přírodu“ (a to neuvádím rozličné dotazy). Většinou je odkazujeme na příslušné instituce (hasiče, záchranné stanice, nejbližší základky,…), ale někdy to opravdu nejde. Ostatně, většina místně známých základek to jistě zná. Tak třeba včera rovnou přišla delegace nájemníků, že již od rána z oken sledují marný zápas nějakého ptáka zamotaného v ochranné síti proti holubům a ať to nějak vyřešíme.

Nedalo se nic dělat, vzali jsme rukavice a za bedlivého dozoru čumilů z celého vnitrobloku pražských činžáků vyšplhali do 5. patra, vystříhali ze sítě mladou poštolku, odmotali provazy z pařátků a křídla, vystrčili do prostoru s nadějí, že odlétne,… to se jí vůbec nechtělo a tak jsme najednou nevěděli, co s ní. Matně jsme vzpomínali na nějaké video, kde se vyléčený pták vyhodil do vzduchu… – ale riskovat, že má naše poštolka poraněné křídlo a před zraky sousedů ji z 5.patra hodit na betonový dvůr jsme se jaksi neodvážili. Tak jsme ji snesli na dvorek, kde se chvíli rozkoukávala a pak elegantně odlétla.

Zásah byl tedy úspěšný. Přesto mi to ale nedalo a v suterénním kanclíku jsem hned začal v literatuře hledat, zda byl náš postup správný (a samozřejmě jsem odhalil, že jsme vypuštění měli provést jinak…). Zároveň jsem si ujasnil dvě významné skutečnosti:

1. právě podobné situace (lidé přijdou za „ochránci přírody“ a očekávají kvalifikovanou okamžitou pomoc s tím, že nerozlišují, zda dané problematice člověk vůbec rozumí) vytvářejí obraz ČSOP na veřejnosti
2. ve Svazu chybí informace o řešení standardních „ochranářských“ situací – domnívám se, že velká část našich členů (tím nemyslím pracovníky záchranných stanic) by patrně nevěděla, jak řešit některé konkrétní problémky

Oba zmíněné body považuji za poměrně významné a tak doporučuji k hlubšímu zamyšlení a případné diskuzi tyto náznaky možného řešení:

• chybí dostatek „laických“ metodických materiálů s náznaky řešení z mnoha okruhů činnosti Svazu (Vlašim v loňském roce vydala cca 4 skládačky, díky za ně, je to ale strašně málo) → podobné materiály by se měly vydávat pravidelně, více specializovaně (a tedy i do hloubky) a pro všechny členy (ve velkém nákladu)
• možná by stálo zato tvořit ucelené řady brožur – v určité problematice postupovat od „laických“ rad až po vysoce specializované pojednání. Věřím, že by si každý vybral podle svých schopností (přiznávám, že ty vysoce odborné monografie [Ryby a mihule v ČR, Atlas motýlů,…], které každoročně dostáváme z KÚVR, tak maximálně prolistuji – jsem technik, v základce není žádný přírodozpytec,… tedy jsou nám na nic)
• proč nesoustřeďovat podněty z běžné terénní praxe (např.: „jak zklidnit zmítající se poštolku“, „jak nejlépe ověřit, zda pták nemá poraněné křídlo“, „jak vypustit zdravou poštolku“,…) do centrální databáze a z nich pak čerpat náměty do metodických materiálů?
• možná by nebylo od věci uspořádat lidmi ze stanic (tedy praktiky) seminář (přednášku,…) pro „úplné laiky“ se zájmem o věc, kde by bylo řešení modelových situací detailně popsáno + zodpovězeny dotazy
• a což takhle rozjet „Ochranářskou akademii“ („Večerní školu ochránce přírody“,… na názvu nezáleží), kde by se v sérii rozličných přednášek, exkurzí, seminářů,… zájemci proškolili v celé šíři činnosti Svazu? Absolventi by získali diplom, zvýšili by si osobní kvalifikaci (ani to nemusí být akreditováno), bylo by to otevřené i pro nečleny,… a navíc by to mohlo směřovat i k „distančnímu studiu“, eLearningu,… a řadě moderních forem andragogiky podporovaných i EU. Máme obrovskou výhodu v lektorech s bohatou praxí, proč toho nevyužít?

Vím, od jedné poštolky jsem se dostal poněkud daleko. Pokud však to Komise pro ochranu přírody „vezme za své“ (a opravdu nevidím důvod, proč ne), tak to bude jen ku prospěchu celého Svazu. A pokud ne,… inu, i bez toho se dá žít, že?

««« Předchozí text: Třídění odpadu ve Slovinsku Následující text: Velký zelený petfuk »»»

Michal Kulík | 13. 7. 2007 Pá 07.00 | Ze života Svazu | trvalý odkaz | tisk | 1119x