Jde to!

obrazek Mezi členy Svazu občas probleskují úvahy, zda se vůbec vyplatí pracovat s dětmi, zda to není silný odklon od odborné činnosti směrem k přílišně laickému pojetí ochrany přírody. Požádal jsem proto jednoho člena poměrně agilní základky o stručné popsání jejich zkušeností z pohledu „zapojování dětí do ochranářských aktivit jejich ZO“. Sami posuďte, jak se to této ZO daří….

Milý čtenáři, vězte, že tento článek nemá být žádnou sebechválou na naší ZO ČSOP, kterou schválně nejmenuji, nýbrž jsme byli požádáni redaktory tohoto zpravodaje, zda bychom nenapsali „něco“, takovou jednu variantu, jak, i podle našeho mínění, se pod křídly základní organizace může rozvíjet poměrně pestrá činnost od dobrovolnického působení u dětského kolektivu Mopíků po v podstatě profesionální ochranu přírody.

Naše ZO byla založena v roce 1980 (to jsem ještě celé dva roky nebyl na světě:) a z tehdejší činnosti zbylo jen pár zkazek, několik doma na psacím stroji přepisovaných zpravodajů a šanonek s dnes již neaktivními členy. V roce 1989 dva dobrovolníci dostali bláznivý nápad a založili dětský oddíl. Shodou náhody jsem se před čtrnácti roky ve svých deseti letech stal členem tohoto oddílu, a samozřejmě nejen já, ale v průběhu oněch uplynulých osmnácti let, které náš oddíl již prožil, dalších téměř 350 dětí z našeho okolí. obrazek V průběhu let jsme měli členů někdy více, někdy méně. Když už bylo opravdu nejhůř (přesilovka 10 vedoucích na 8 dětí), tak po rozvážné úvaze v čem je problém?, jsme zjistili, že nás zkrátka nikdo nezná, že v dnešní době je třeba „být vidět“. A tak jsme se jali organizovat několik akcí pro veřejnost (zábavný Den Země se soutěžemi, přednášky, promítání v místním divadle,…). Za naše nadšení nám kromě spousty spokojených obličejů (kdy přijde i 200 lidí na Den Země) bylo odměnou i dnešních 45 dětí v oddíle, které mají nad 13 vedoucími zdravou převahu.

Z našeho pohledu malé zviditelnění ve spojitosti s důvěrou rodičů (kterou upevňujeme postupným proškolením všech vedoucích na akreditovaných kurzech SMOP a několika proškolenými zdravotníky v kolektivu) a naším „zápalem pro věc“, se zkrátka zatím daří. Již dlouhá léta pořádáme kampaň „Ukliďme svět!“, čtyři roky se staráme o ptačí budky, vybudovali jsme studánku… Do těchto činností samo sebou zapojujeme i děti, kdy ve spojitosti s celoroční činností (dostatečně hravou a tak pro děti přijatelnou, ale leckdy také drsnější, že by některým vedoucím stály vlasy na hlavě), kdy jsme každý druhý víkend ven z města (jsme kolektiv městský) a tři prázdninové týdny na táboře bez jakékoliv větší civilizace, tak budujeme u našich členů kladný vztah v přírodě takový, jaký se nějakým způsobem vyvinul i u nás dnešních vedoucích.

Před třemi lety napadl našeho pana předsedu další „bláznivý“ nápad (mimochodem jde o tutéž osobu, co založila oddíl, přišla s nápadem akcí pro veřejnost,…), jak využít náš potenciál: že prý bychom se mohli starat o nějaké chráněné území. Po malé sondě na úřadech se jedno na zkoušku našlo (ze strany úřadu zkouška zda to zvládneme) a tak jsme šli pracovat. Začalo to nevinně, ale opět jsme byli malinko snaživí a dnes máme několik území v dlouhodobé správě, některé věci můžeme sami ovlivňovat a také, nelze to nepřiznat, že toto má jistý pozitivní finanční efekt. Tuto činnost neděláme samozřejmě s dětmi, ale když nám nějaké děti časem dorostou a zapojí se i do těchto aktivit, tak bude zase o jednoho dorostlého Mopíka v dospělého ochránce víc a to se počítá. obrazek Celý tento článek si vlastně klade za cíl sdělit, že možnosti jsou – zajděte na místní úřad, napište článek do regionálního deníku, pověste v sousedství ptačí budku, ukliďte černou skládku za vesnicí či u sídliště. Mrkněte se, jak „to“ dělají jinde, zajeďte na nějaké setkání ať už vedoucích nebo Svazové a hledejte inspiraci, jsou dobré nápady, které zkrátka nemusíte vymýšlet, ale vhodně je stačí napasovat na vaše okolí. No a nejlepší je začít od dětí, protože pokud člověk má přírodu „v krvi“ od malička, tak se pak dá opravdu na čem stavět.

Pokud máte čas, lidi a nadšení, vím že ne vždy tomu tak je, tak určitě obohacujte činnost, stojí to za to! I ve vašem okolí se vždy se najdou lidé, kteří to ocení, navíc v dnešní době, kdy je ochrana přírody a životního prostředí stále více v kurzu, to platí dvojnásob.

Milan Maršálek

P. S.: Pokud by vás přeci jen zajímalo, která že základka jsme a chtěli se dozvědět o nás něco více, tak klikněte na tento odkaz.

««« Předchozí text: ČSOP a větrníky Následující text: Ověřujeme zdarma »»»