Kdo je nadřízený?

obrazek V mnoha spolcích občas dojde k napjaté situaci a řeší se, kdo je určitému článku vlastně nadřízen (resp. podřízen) a kdo může „přikázat“ některé části spolku co má či nemá dělat (typický příklad: nejvyšší orgán přijme usnesení, že všechny „nižší články“ musí povinně odebírat celospolkový časopis, o který jinak není vůbec zájem).

Jak to v této otázce vlastně je?

Zákon 83/90 Sb. o sdružování občanů je v této oblasti zcela správně velmi benevolentní a odkazuje na stanovy spolku. Plyne z toho jediné: pokud si spolek ve stanovách jasně nadeklaruje, že rozhodnutí orgánů jsou závazná i pro složky nižší, pak není co řešit a „co si někde nahoře odhlasují, to platí i pro nás dole“. Zdůrazňuji, že základem k tomuto postupu je jasná deklarace ve stanovách, které jsou registrovány na MV a tedy jsou „státní mocí posvěcené, že vše je v souladu se zákony“. Jedinou obranou nespokojených s rozhodováním někoho jiného o nich je buď změna stanov či nerespektování rozhodnutí „nadřízeného orgánu“ (se všemi riziky) a nebo odchod ze spolku.

V několika spolcích ve stanovách opravdu stále ještě přetrvávají „totalitní“ (nebo militantní?) formulace typu „rozhodnutí orgánu je závazné pro všechny orgány na nižším organizačním stupni“, z čehož lze odvodit, že rozhodnutí je vlastně i závazné pro všechny „podřízené členy“. A jak je tomu v ČSOP?

I přes poněkud nesourodé stanovy (mnoho nejasných bodů, řada vzájemných rozporů,…) v nich lze vysledovat zásadu vzájemné nepodřízenosti složek (základ z roku 1990 je opravdu znát). Kromě obecné preambule o tom, že „usnesení je závazné pro členy v působnosti orgánu, který usnesení přijal“ je stanovena poměrně přísná zásada na úrovni ZO („členská schůze má právo udělovat úkoly komukoliv ze ZO“), ta je však následována zcela nezávaznou formulací na úrovni ústředního orgánu o „koordinaci všech ostatních složek“.

Kromě jasně stanovených situací (registrace a zánik složek, převod majetku,…) z toho plyne jediné: v ČSOP neexistuje vzájemná nad/podřízenost složek, pouze ÚVR má ve stanovách několik deklarovaných pravomocí, které nesmí beze změn stanov překročit. Osobně se domnívám, že v moderní (netotalitní) společnosti je to zcela v pořádku, nikdo se jistě nestává členem dobrovolného občanského sdružení jenom proto, aby o něm rozhodoval někdo jiný, či aby byl povinen „plnit rozkazy“ (samozřejmě, zájemci o tento model si jistě naleznou blízké kamarády).

Věřím, že ve všech spolcích zvítězí (popř. se udrží) zdravý rozum a stále více bude kladen důraz na odpovědnost každého jednotlivce za své jednání jako základ občanské společnosti.

««« Předchozí text: Web - 01/71. ZO ČSOP Koniklec Následující text: Setkání s Liborem Ambrozkem »»»