Příroda děkuje

Každá společnost oceňuje snahu jednotlivců přispět ku prospěchu své komunity. Tak to funguje nejen ve státě (Řád bílého lva,…), v ozbrojených složkách (medaile Za hrdinství,…), ve firmách (čestná uznání,…),… ale i ve spolcích. Zejména v některých „historických“ je velmi propracovaný systém různých řádů a vyznamenání, ve většině (zejména však v těch mladších) jsou však podobné mírně militantní zvyklosti zcela na okraji zájmu. A jak je tomu v ČSOP?

Dětičkáři (tedy ti „blázni“, kteří pracují s mimoškolním kolektivem dětí) mají vlastní pyramidu „Březových lístků“ (což je zcela demokratický systém užívaný v mnoha spolcích zaměřený na práci s dětmi, kde se postupuje po jednotlivých stupních na základě podpory, ocenění, uznání,… ostatních vedoucích) vedenou již od roku 1994 MOP (bližší informace).

Pokud mne paměť nešálí, tak ve Svazu bylo někdy okolo roku 1986 zavedeno toliko „Čestné ocenění za ochranářskou práci“, kde byla kritéria udělování poměrně diskutabilní (sice zásluhová, ale kdoví za co). Po roce 1989 se na oceňování členů poněkud zapomnělo, ale čím dál více se ukazovalo, že ve Svazu „cosi chybí“. Po mnohých diskuzích a k jednoznačnému stanovení „pravidel hry“ byla proto v roce 2001 přijata směrnice „pro udělování svazového vyznamenání Příroda děkuje“ (pro zajímavost: použitá kovová plaketa je stejná jako ta za „Čestné uznání…“ z dávné minulosti před rokem 1989 – osobně si myslím, že nikoho neuráží a proč nevyužít existující umělecký návrh). Pravda, od listopadu 2005 také existuje cena „Život pro ježky“, ta je však úzce oborově specializovaná, především je spíše finančního charakteru a vágní kritéria spočívají pouze na jednom usnesení ÚVR.

Původním záměrem tvůrců ocenění „Příroda děkuje“ (podrobnosti jsou jasně definovány ve zmíněné směrnici) bylo vyzdvihnout především příkladné činy v celém spektru činnosti Svazu a to s důrazem na celostátní význam. Předpokládalo se, že ocenění „Příroda děkuje“ bude udělováno osobnostem známým v celém ČSOP (proto by tedy ocenění mělo být udělováno u příležitosti Sněmu), že půjde i o osoby mimo Svaz a že jich nebude příliš (cca 2 až 3 za tříleté období). Tak to ostatně také v prvních letech fungovalo…

Bohužel se však v posledních letech toto ocenění vyvíjí směrem k totální inflaci, kdy je každý rok plaketa udělována za „zásluhy“ spíše lokálního významu („…v naší obci se podílel na vysazení památné lípy…“), často pod vidinou „…když ono je mu již 150 let a kdo ví, zda dožije do podzimu…“, za skutky spíše úsměvné („…pro naši ZO vždy vzorně organizoval zájezdy…“) a „osobnostem“, které ve Svazu (a povětšinou ani v ÚVR) vlastně nikdo ani pořádně nezná.

Je to smutný osud pěkné myšlenky, ale vývoj jde dál. Uznávám, že podle jedné teorie je nutno lidi chválit a oceňovat vždy a všude, nevím však, zda je ocenění „Příroda děkuje“ ještě vůbec morálním uznáním, zda se již postupně nepřesouvá někam úplně jinam. Trend posledních let navíc nepřímo ukazuje, že ve Svazu patrně není tolik „celostátně známých osobností“ a že se ČSOP zároveň neodvažuje ocenit lidi mimo vlastní řady.

Můj osobní názor na toto ocenění je proto v současné době jednoznačný a lapidárně by šel vyjádřit takto: „Příroda děkuje? Pěkně děkuji“.

««« Předchozí text: Metody na zlobivé děti Následující text: Ekocentra ČSOP - e-rozhovor s Ivo Plecháčem »»»

Michal Kulík | 7. 5. 2007 Po 07.00 | Ze života Svazu | trvalý odkaz | tisk | 1097x