Dopis z tábora

Není nikde dokázáno, že níže uvedený dopis skutečně dorazil do poštovní schránky rodičů, kteří poslali své dítko na tábor. Není nikde dokázáno, že byl tento dopis, dítkem na táboře napsán. Jakákoliv podobnost s realitou je čistě náhodná a pokud v textu poznáte váš tábor, bude na čase se zamyslet. Není nikde známo kdo tento text napsal či objevil, znáte to, internet je mocné médium. Pokud vás text zvedá ze židle, hledáte papír a začínáte psát stížnost na ministerstvo, položte tužku, nadechněte se a zkuste si přečíst vše ještě jednou.

„Mámo, přišel nám dopis od Tomáška z tábora.“
„No tak čti táto, jen čti.“

Náš vedoucí povídal, abysme napsali rodičům, jestli jste jako viděli ty záplavy v telce a máte o nás strach.

My jsme všichni v pořádku. Jen nám to odplavilo jeden stan a dva spacáky. Naštěstí se nikdo z nás neutopil, neboť jsme právě byli na horách a hledali jsme Jožu.Prosím tě, zavolej Jožově mámě a řekni jí, že je Jožo v pořádku. Teď nemůže psát, protože má ruku v sádře.Taky bylo super, jak jsme jezdili v záchranářském džípu. Ale Jožu bysme v té tmě asi nikdy nenašli, kdyby nebylo těch blesků.

Náš vedoucí se na Jožu hněval, protože šel na túru sám a nikomu nic neřekl. Jožo tvrdí, že to řekl, ale bylo to zrovna v době toho požáru, takže ho nikdo neslyšel.

Ostatně, víš, že když naliješ benzín do ohně, že to vybouchne? Mokré dřevo nechtělo vůbec hořet, zato chytil jeden z našich stanů a taky některé naše věci. Honza teď vypadá trochu divně, ale to jen dokud mu nenarostou znovu vlasy.

Vrátíme se v sobotu, teda jestli se našemu vedoucímu podaří opravit auto.Ta bouračka taky nebyla jeho chyba. Když jsme odjížděli, brzdy byly ještě v pořádku.Vedoucí povídal, že ale máme očekávat, že se na takovým starým autě určitě něco pokazí. Asi proto mu ho nikde nechtěli pojistit. Ale my si myslíme, že je to skvělé auto. Našemu vedoucímu vůbec nevadilo, že jsme mu ho zašpinili a když bylo vedro, vozili jsme se na zadním nárazníku. Úplně nejlepší je, když se v takovým autě vozí deset lidí. Vedoucí nám také dovolil, aby jsme šoférovali a ti, co už se nevešli do auta, byli v přívěsu. Tak jsme jezdili, dokavaď nám to policajt nezakázal. Náš vedoucí je fakt super chlapík. Ted učí řídit Tomáše. Ale už ho nechává jezdit jen na horských cestách, kde není provoz, ale jen náklaďáky, co vozí dřevo.

Včera jsem nad Davidem vyhrál oběd, protože jsme se vsadili jestli Joška po tom žihadle upadne do bezvědomí nebo ne. Joška tvrdil, že je to jen vosa a já říkal, že je to sršeň a vyhrál jsem! Vedoucí se na nás ale trochu zlobil, že jsme měli Jošku odvézt k doktorovi hned a nečekat až omdlí. Ale zase nás pochválil, jaký jsme udělali skvělý nosítka ze dřeva a že jsme se nesázeli o peníze. To ale ani nešlo, protože jsme se ze všech našich peněz složili pokutu pro toho policajta.Dnes ráno všichni kluci skákali ze skal do jezera a potom měli jezero přeplavat. Ale protože já neumím plavat a Míša se bál, že se utopí, tak nám vedoucí dal kanoe. V jezeře ještě plavalo dřevo, co tam naplavily ty povodně. Vedoucí nám ani nedal záchranné vesty, ale nechtěli jsme ho otravovat, protože opravoval auto.

Víš co? Všichni jsme dostali odznak za kurz první pomoci. To bylo, když se David potápěl v jezeře a pořezal si ruku.

A kromě toho, já a Vláďa jsme dostali vyrážku. Náš vedoucí povídal, že to je asi otrava z toho zkaženého kuřete. On povídal, že takovou podobnou vyrážku dostal ze stravy ve vězení. Já jsem rád, že se odtamtud dostal a stal se naším vedoucím. Povídal, že za ten čas, co tam byl, zjistil, jak se stát lepším.

Teď už, ale musím jít. Jdeme do města poslat pohledy a koupit náboje.

««« Předchozí text: Web - ČSOP 35/03 Jizerka ZO Následující text: Musíte! Musíme? »»»

Honza Koukl | 19. 4. 2007 Čt 01.48 | Co se píše, Mýty a pověry | trvalý odkaz | tisk | 2696x