Vyrovnaný rozpočet

rozpocet Mezi mnoha, ne-li mezi většinou neziskovek (zejména pak základních článků velkých spolků, které povětšinou účtují v tom tzv. „jednoduchém účetnictví“) je rozšířen názor, že na konci roku musí být rozpočet vyrovnaný, tedy suma příjmů se musí rovnat sumě výdajů. Tato teze se většinou obhajuje tvrzením „jsme přeci občanské sdružení, tedy neziskovka a my vlastně nesmíme mít zisk, ten přísluší pouze podnikatelským subjektům“. To se ještě doplňuje pověrou ve smyslu „pokud bychom měli zisk, tak se to musí zdanit, jinak na nás vlítne Finanční úřad“. Ve skutečnosti je to však úplně jinak a slepě se v dnešní době držet tohoto dogma může být pro občanské sdružení velmi nebezpečné (tím však nezastírám, že pokud je zisk, tak je nutno podat daňové přiznání).

Co si budeme namlouvat: každé seriozní občanské sdružení by mělo také myslet na budoucnost a ve svém vlastním zájmu mít nějakou přiměřenou finanční rezervu na nepředvídatelné výdaje. A k vytvoření této rezervy je vhodné mít každý rok mírný finanční přebytek. Ostatně i „normální“ rodina by měla myslet na „zadní kolečka“ a mít nějakou rezervu (o státním rozpočtu to samozřejmě platí stejně a pokud tomu tak dlouhodobě není, tak jedině díky populismu, hazardérství a cynismu nezodpovědných politiků).

Žádná zákonná překážka ke tvorbě přiměřené rezervy není, jen je celá problematika poměrně administrativně náročná a vyžaduje zkušeného + znalého hospodáře (odborníci jistě znají zpaměti §20 zákona 586/1992 Sb., o dani z příjmů, pro neodborníky je zajímavé přiblížení třeba zde). Pokud se neziskovka pohybuje v oblasti „hlavní činnosti“ (tedy tak, jak je poslání vymezeno stanovami – viz např. §3 stanov Svazu), tak v podstatě může využívat dva modely:

krátkodobá akumulace rezervy – ve velké zkratce lze říci, že do ročního čistého (tzv. „zdanitelného“) zisku 300.000Kč jsou příjmy osvobozeny od daně z příjmu za podmínky, že tento „zisk“ (správněji přebytek v hospodaření, protože v neziskovce hovořit o zisku je vždy zavádějící) bude v průběhu následujících 3 let využit „v souladu s posláním organizace“ (tedy se musí utratit tak, aby se zajistila některá aktivita v hlavní činnosti). A za ty roky schopná neziskovka může naakumulovat natolik zajímavou částku, že klidně významně posílí svoji činnost v rámci svého poslání.
dlouhodobá akumulace – z některých druhů již zdaněných či osvobozených příjmů (např. úroky z vkladů v bance,…) lze tvořit i dlouhodobou rezervu „bez ohledu na výši“. Tím si spolek může vytvářet rezervu prakticky na jakékoliv využití (pozor však, nezaměňovat s rezervami podle zákona o rezervách).

Pokud tento velmi stručný a spíše náznakový text shrnu, tak je zjevné, že mít v neziskovce „vyrovnaný rozpočet“ vůbec nesvědčí o vzkvétajícím seriozním neziskovém spolku, ale spíše buď o naivních začátečnících, o počátku krizového vývoje či o „slabším roce“. Každý spolek se totiž musí v zájmu dlouhodobého udržení činnosti snažit o „mírný přebytek“ a jen ten schopný to navíc zvládne bez omezování své činnosti. Z toho plyne, že časem by si měl každý spolek vytvořit přiměřenou finanční rezervu, která může vyrovnat případné chvilkové neúspěchy (i to se stává).

Zásadní otázkou však je, jak velká by ona rezerva měla být – zde neexistuje jednotný názor a nejvíce vlastně záleží na způsobu práce spolku (tj. jeho hlavním poslání), celkovém obratu, druhu činnosti (jinak řečeno „míry rizika ztráty zdrojů na udržení činnosti“) a mnoha dalších faktorech. Je jistě rozdíl mezi 5 členným společkem ryzích dobrovolníků, kteří občas dostanou pár korun za brigádu (a když nedostanou, tak je budou dělat stejně zdarma), které využijí na obálky+pozvánky na akce a třeba spolkem s mnoha zaměstnanci, kteří „vydělávají“ nejen „na sebe“, ale i na rozsáhlou charitativní činnost.

U podnikatelských subjektů (a zejména těch klasicky výrobních) existuje propracovaná metodika (tedy poměrně složité vzorce) k určení optimální výše rezervy, u neziskovek se díky velmi složitým a různorodým způsobům působení dosud nikdo o takový počin ani nepokusil. Obecně se však říká, že solidní neziskovka by i se ztrátou veškerých svých příjmů měla vydržet „v plném chodu“ (tj. aniž by to okolí postřehlo) alespoň jeden rok – to je dostatečná doba buď k nalezení jiných zdrojů nebo transformaci (popř. utlumení) své činnosti.

Pokud vašemu spolku (základce,…) bude někdo podezřívavě podsouvat „jak to, že máte na účtu stále nějaké peníze a jak jste k nim vůbec přišli?“ či „jak to, že nemáte vyrovnaný rozpočet?“, tak jde jednoznačně o úmysl vás poškodit. Rozumný subjekt s vizí dlouhodobé činnosti musí vždy myslet na budoucnost a právě proto musí mít i přiměřenou finanční rezervu. A k ní vede jedině nevyrovnaný (protože „ziskový“) rozpočet při současně kvalitní činnosti.

««« Předchozí text: Datové schránky Následující text: Zápis z jednání »»»