Celková bilance

MasarykM Každý jednotlivec je smrtelný, ať již ve smyslu fyzickém, tak třeba i ve smyslu působnosti. Nehodlám zde rozebírat mortalitu (rád nechám povolanějším), v následující úvaze však stručně poukáži na jeden aspekt pohledu na jednotlivce pro každou komunitu (rodinu, spolek,…). Tedy na to, na co se většinou nemyslí a co si mnohdy ani „pozůstalí“ neuvědomují. Pro historii (tradice,…) každé lidské společnosti jde však o velmi významný fenomén. Skoro bych řekl, že pro úspěšnost, životnost lidské komunity přímo klíčový.

V hodnocení přínosu mnoha výrobků (zejména v technice a patrně nejenom v ní) se užívá jednoduché kritérium, které se ve stručnosti popisuje jako poměr „cena/výkon“. Pokud hodnotitel správně (tedy objektivně, s vhodnými kritérii,…) stanoví „výkony“ posuzovaných produktů, je hodnocení již poměrně prosté. Hodnocení lidí pomocí tohoto kritéria je poněkud nemožné (nejspíše i mírně neetické) a tak se většinou využívá kritéria celkové bilance.

Toto hodnocení je poměrně jednoduché: na jednu stranu se uvedou přínosy (klady) daného člověka pro okolí (rodinu, komunitu, spolek,…) a na druhou ztráty (zápory). Sečteno, podtrženo a letmé hodnocení je zde – pravda, je možná trochu subjektivní, povrchní, nevědecké,… ale jako základní vodítko při pohledu na každého člověka zcela postačující.

V rodině (či jinak emočně provázaných skupinách) se podobné chladné kalkuly většinou relativizují větou „měl sice nějaké mouchy, ale zase…“, v ostatních případech (zejména pak spolcích) dochází však k nekompromisní bilanci s jediným celkovým závěrem. Pravda, „šedé myši“ (t.j. průměrné osoby bez výrazných kladných či záporných projevů), kterých je však drtivá většina, uniknou oslavné glorifikaci i zahanbujícímu odsudku (to podle celkového vyznění bilance), projdou sice spolkem, aniž by je historie zaznamenala, ale na druhou stranu by bez nich spolek nemohl existovat.

Výrazné osobnosti v každém lidském společenství (jakože vždy jsou, protože jinak by spolek zhynul „nudou“) by měli s „celkovou bilancí“ sice počítat, ale jsou-li to opravdu osobnosti, tak se na ni zpravidla neohlížejí. Nic nezkazí jedině ten, kdo nic nedělá a proto se také každý, kdo se snaží „cosi“ vykonat pro obecné blaho vždy dopouští i omylů, přehmatů, chyb. Právě proto je důležitá celková bilance skutků, která na pomyslnou misku vah položí jak úspěchy, tak i ty nutné neúspěchy.

Každý funkcionář, činovník (protože právě oni by se měli rekrutovat z osobností) by měl občas provést svoji vnitřní revizi, zda je už/ještě pro daný spolek přínosem (subjektivní sebehodnocení je však vždy ošidné, proto je lepší citlivě sledovat reakce okolí). V opačném případě by měl mít dostatek síly k útlumu svých aktivit.

Pro každý spolek je přímo existenční nutností, aby souhrn „celkových bilancí“ všech současných osobností byl kladný. Bez toho (tedy s převažující zápornou bilancí) totiž žádný spolek nemůže dlouhodobě existovat, protože trpí postupným úbytkem členů a zároveň jejich nepřijímáním, tedy uzavíráním do sebe a postupnou degradací za současného „zhoršování mezilidských vztahů“ (velmi zajímavé téma „spolek v posledním tažení“ zde nehodlám pro rozsáhlost rozebírat).

Závěry z tohoto velmi stručného naznačení problematiky „celkové bilance“ jsou poměrně jasné:

každý činovník by měl být osobností
jedině ten, kdo nic nedělá, se nedopouští chyb
každá osobnost je s historickým odstupem podrobena přirozenému hodnocení, kdy jsou zvažovány její klady a zápory, tedy přínosy a ztráty pro danou společnost
jedině spolek s celkově kladnou dlouhodobou bilancí má příznivou perspektivu

Zamysleme se nad tím, jde o hodně!

««« Předchozí text: Jednání ÚVR v Brně Následující text: Zájmové spolky musí zdanit pořádání plesů i peníze z reklam »»»