Ekocentra ČSOP - e-rozhovor s Petrem Hedrlínem

Jak to vidí – Pohled ze Svazu – Ač Svaz, tedy jeho ústřední orgány v posledních měsících žijí poněkud jinou tématikou než Ekocentry, dovolil jsem si o názory na problematiku ekologické výchovy v ČSOP požádat Ing. Petra Hedrlína, předsedu 01/44 ZO ČSOP Protěž z Prahy, který byl v letech v letech 2002 a 2003 pověřen vedením Komise ekologické výchovy ÚVR ČSOP. Na Sněmu ČSOP v roce 2003 byl zvolen členem ÚVR ČSOP, ze ktere posléze po necelém roce abdikoval, aby krátce nato odešel i z KEV.

Odpovědi na mailem poslané otázky mi dorazily s následujícím konstatováním: „posílám odpovědi na tvé otázky, obávám se že mám hodně negativní pohled na věc, ale události posledních měsíců mě fakt optimisticky nenalaďují, ale třeba to někoho pohne k zamyšlení.“

1) Jak hodnotíš současný servis, který se ekocentrům dostává, ze strany KEV a ÚVR?

Abych se přiznal, tak za poslední dva roky jsem žádný servis nezaznamenal. Poslali jsme vyplněný registrační formulář a obdrželi akreditaci ekcentra a to byl jediný „kontakt s ústředím“ . Do výběrového řízení „Lesů“ pro ekocentra jsme se jako pražské ekocentrum díky stanoveným podmínkám vlastně ani nemohli přihlásit. Možná jsme ještě dostali nějaký balík s propagačními materiály. Prostředky pro činnost musíme získávat vlastními silami a vlastním umem, v tom nám ani KEV ani ÚVR nijak nepomáhají a neměl jsem ani pocit, že by nějak chtěli pomoci. Žádné akce na podporu ekocenter jsem nezaznamenal, ale možná je to tím, že jsme v Praze a naše aktivity jsou o něco více specifičtější než u „venkovských ekocenter se základnami v přírodě“. Rozhodně mě však nikdo z KEV ani z ÚVR nekontaktoval s nějakou nabídkou v oblasti života a práce ekocenter ČSOP. Kdybychom nebyli v častém kontaktu se SMOP, asi bychom neměli o této problematice informace vůbec žádné. Možná, že členové KEV a ÚVR jsou informování o dění z titulu svých funkcí, ale k nám se nic nedostává.

2) V čem má dle tvého mínění ČSOP v současnosti v oblasti EVVO největší růstový potenciál?

Nechci působit příliš pesimisticky, ale pro oblasti EVVO v ČSOP moc potenciálu nevidím. EVVO se stala profesionálně vedenou oblastí lidmi, kteří jsou zde profesionálně angažováni. To už není dobrovolnické nadšení, ale tvrdá práce lidí, které mnohdy vůbec nemají žádné „ekologické minulosti“ (alespoň v ČSOP), ale o to větší mají rozhodovací pravomoci. EVVO se dělá ve školách v rámci ŠVP, v organizacích, které školám nabízejí činnosti a programy a mají na to finance, které dobrovolníci nikdy neseženou. Ti nemnozí, kteří v ČSOP začínali a občas se k němu i hlásí, jsou dnes placeni za svoji práci někým jiným (nadacemi, ops, DDM, s.r.o. státní instituce apod.) a s ČSOP mají jen pramálo společného. Ať se na mně nezlobí, ale drtivá většina těch, co pracují v Pavučině, jsou Pavučina a nikoliv ČSOP a ČSOP využívají, jen když se jim to hodí pro získání vlivu nebo peněz. Popravdě řečeno, nikdy jsem neměl dojem, že by Pavučina chtěla mít vedle sebe nějakou další organizaci ekocenter, která by jí mohla konkurovat a vždy se snažila mít co největší sféru vlivu jen pro sebe.

Ekocentra a ČSOP mohou určitě nabídnout mnoho kvalitních programů pro děti, pro školy, pro veřejnost, ale vždy to bude úzce regionálně zaměřené a ve své podstatě charita, protože vydělat tím na cokoliv nejde a materiální náročnost stále stoupá. Ekologie se stala tvrdým byznysem, zelené nadšení obyvatelstva a zejména škol už dávno vyšumělo a dobrovolníků stále ubývá. Ne že by neexistovaly výjimky a zářné příklady, ale čistě ČSOPácké poněkud vymírají. Stále tvrději platí: koho chleba jíš, toho píseň zpívej a ČSOP bohužel není tím, kdo by chleba rozdával.

3) Jaká je ve Svazu role neprofesionálních Ekáčů?

Viz předchozí bod, úzce regionální působení nadšenců, studentů a důchodců. Pracující střední vrstvy se musí tvrdě ohánět za svým výdělkem a na dobrovolnické nadšení jim nezbývají ani síly ani čas. Víte snad o někom, kdo si bude brát neplacené volno nebo svou dovolenou, aby dětem vykládal jako funguje solární zařízení nebo hnízdí pěnkava? To dnes zvládají profesionálové, kteří jsou za to placeni. A tak se tvoří regionální „hloučky“ které stojí a padají s nadšením hrstky lidí buď studentského nebo důchodového věku. Jakmile ti odejdou, končí i celá činnost. Svaz by měl hledat prostředky, jak těmto regionálním neprofesionálním centrům pomáhat ze všech sil, aby fungovala, protože když zaniknou oni, bude ČSOP jen hrstkou vyvolených postupně přestupujících do „zelené politiky“ a jejich práci, tam kde to bude finančně únosné, převezmou i když ne tak dobře, profesionální organizace. Lidem v okolí to nakonec stejně bude jedno, oni budou radši, když to za ně někdo udělá a nebude je k ničemu nutit a otravovat ve jménu velkých myšlenek.

4) Myslíš, že další ZO ČSOP mají potenciál k tomu, aby se staly akreditovanými EC? Pokud ano, co tomu dle tvého soudu brání?

Znovu bych zde opakoval to, co zaznělo v předchozích bodech. Ano potenciál je, ale chybí peníze, podpora, vzájemná soudržnost, mladí a nadšení pokračovatelé a tolerance starších k tomu, že ti mladí si to chtějí dělat jinak a po svém. Potenciál v organizacích určitě bude, ale potřebujeme spojení s někým, kdo to bude moci financovat, kdo pomůže a poradí a kdo nabídne oporu, pochopení a zjištění, že v tom dotyčná ZO není sama. Ať se na mě nezlobí, ale současná KEV ani ÚVR to není.

5) Chtěl bys našim čtenářům sdělit ještě něco dalšího?

Když jsem odcházel z ÚVR zklamán naprosto zbytečnou řevnivostí mezi regiony, neschopností se domluvit na podstatných věcech a hrabat se v prkotinách, házením klacků pod nohy jen proto, že někdo má odlišný názor a neschopností tehdy vidět EVVO v širších souvislostech vývoje, věřil jsem, že ti co tehdy prosadili svůj pohled na věc, udělají „velké věci“. Mám nyní pocit, že neudělali nic, dokonce bych si troufl říci, že vrátili stav ještě spíše dozadu. Víc než kdy předtím, mám pocit, že v ČSOP rozhodují osobní antipatie víc než rozum a chybí myšlenky a nadšení, které by strhávalo členskou základnu k nějakým činům, a v mnoha situacích si připadám jako před rokem 1989, kdy mi nařizovali co mohu a nemohu a vyhrožovali co se stane, když neposlechnu. Možná, že to vidím „z Prahy“ příliš černě, ale kamkoliv v Čechách přijedu (a jezdím pracovně velmi často a po celých Čechách), tak už se s ČSOP moc nepotkávám. Nacházím různé organizace, kde působí bývalé „CSOP“, ale o něm se již mnoho nemluví. Naše ústředí by si mělo konečně uvědomit, že by tu mělo být pro lidi své členské základny a ne jako předstupeň pro vstup do politiky. Nechci hodnotit odborné programy, mluvím výhradně o práci s dětmi a EVVO. Tam ČSOP zjevně nepochopilo svoji roli a možnosti a tak vyklízíme těžce nabyté pozice, které již jen těžko budeme získávat zpátky. Bohužel se na tom podepisují i ti, co původně v ČSOP začínali ale dnes již „hrají v jiných dresech“. Nikdy jsem se neschovával se svými názory a mnohým činovníků ČSOP jsem za to „nebyl pochutí“. Mnozí z nich jsou dnes v organizacích, které sice působí v této oblasti, ale ne pod ČSOP, když tu využili jako odrazový můstek jinam.

Vážím si těch, kteří přesto vytrvali a pod jménem ČSOP se stále starají o přežití a věnují obrovské množství energie na své skvělé programy. Ať jim to ještě dlouho vydrží a ať konečně najdou podporu u svých svazových orgánů.

Za Depeše.CZ děkuji za rozhovor.

««« Předchozí text: Stráž ochrany přírody Následující text: Tak nám přišel dopis... »»»

-MB- | 24. 4. 2007 Út 07.30 | Ze života Svazu | trvalý odkaz | tisk | 997x